Stránky o seriálu M*A*S*H

Stránky o nejlepším seriálu MASH

Herci a jejich postavy

Harry Morgan-plk.Potter

Myslím, že i pro mě byl M*A*S*H zlatým hřebem kariéry. Byl to osmý seriál, ve kterém jsem hrál. Ke konci jsem měl pocit, že jsem do něj investoval kus života. Nevzpomínám si na jiný seriál, o kterém bych mohl říct totéž. Na seriálu M*A*S*H a na tom, o co se ti lidé snažili, bylo něco vznešeného. Ztělesňovat ty postavy pro nás ve většině případů bylo věcí cti. Potter byla role, která člověka potká jednou za život; byla to velmi jadrná, v podstatě sympatická postava. Dokonce mám rád i jen jeho jméno. Líbilo se mi, když Jamie, víte jako Klinger, vždycky moje jméno odškrtl a květnatě oznámil: "Sherman T. Potter." Přemýšlel jsem, co by mohlo znamenat to T. uprostřed. Říkal jsem si, že množná Tecumseh jako u generála Shermana. Pak jsem se doslechl, že Larry Gelbart mě pojmenoval po jejich rodinném lékaři.

Potter se skutečně zapojil tělem i duší. Účastnil se těch nejhorších vylomenin. Když jsem přišel, musel jsem si pamatovat, že nejsem McLean Stevenson a nehraju postavu, kterou ztělesnil on. Bylo na nich, jestli mne mezi sebe přijmou, nebo ne. V tomto ohledu jsem si žádné zvláštní starosti nedělal. Ani jsem si nelámal hlavu tím, zda si podobné starosti dělají oni, protože pokud by si je nedělali, všechno by stejně šlo k čertu. Já vždycky dám na pocity. Pokud je máte mimo kameru stejné jako před ní, pak máte vyhráno.

Je to zvláštní, ale mezi Potterem a Šťabajznou se vyvinulo pouto, silně připomínající vztah mezi otcem a dcerou, což vlastně nikdy nebylo předem zamýšleno. Svým způsobem to odráželo naše pocity mimo kameru. Loretta a já jsme se velmi sblížili. Jinak si myslím, že mezi Potterem a všemi ostatními v táboře se vyvinul velmi vřelý vztah typu otec-syn.

Byl to ten nejdelší seriál, jaký jsem kdy dělal. Jeden den jsme zkoušeli, čtyři další natáčeli, což je vskutku unikátní. Studio nám nechávalo poměrně volnou ruku. Občas to připomínalo blázinec spravovaný chovanci. Na režii se podíleli skoro všichni. Já osobně vždycky režíroval pár epizod ročně. V téhle činnosti se zrovna moc nevyžívám. Je velmi namáhavé hrát a režírovat současně. Skutečně vyčerpávající.

Už nikdy nebude uvolněnější seriál, než právě M*A*S*H - nebo pocitově intenzivnější. Soustavně jsme si tropili žertíky jeden z druhého, házeli po sobě lžícemi, dělali legrácky v jídelně. Jednou z věcí, které jsme měli ve zvyku, když jsme čekali na sále, bylo nenápadně brát svorky z táců s chirurgickými nástroji a snažit se připevnit jich co největší počet na něčí plášť, aniž si toho dotyčný všiml. rekord drží Mike Farrell, kterému se jich nepozorovaně podařilo připevnit dvacet tři na plášť Davida Stierse.

Nejvíc ze všech se mi líbila jedna z epizod v osmém roce, ta, v níž jsem vypil láhev brandy od svých starých kamarádů z první světové války a rozplakal se. Staří vojáci. Slíbili jsme si, že poslední, který zůstane naživu, tu láhev vypije a připije svým starám kamarádům. Bylo tak snadné udělat to a myslet přitom na své nové přátele.

V osmém roce jsem v seriálu účinkoval již pátý rok. Trochu se lišil od ostatních, protože jsme ztratili Radara a svým způsobem také Klingera. Nevím, jestli si toho diváci všimli, ale Klinger coby úředník přestal s jeho typickým chováním. Klinger nebyl Radar a museli jsme se vlastně uchýlit ke kompromisu. Pravda je taková, že Radar nám velmi chyběl.

Plukovník Potter mi přirostl k srdci. Než jsem tu roli dostal, hrál jsem v epizodě Generál se zbláznil za úsvitu. Jen pár lidí ví, že předtím, než mě degradovali na plukovníka, byl jsem generálem. Musím přiznat, že v té roli jsem si užil tu největší legraci v životě. Generál se od Pottera velmi lišil, ale myslím, že měl něco společného se mnou jako s člověkem. samozřejmě, ať už herec má jakoukoli roli, dává do ní kus sebe sama, a většina z nás hrála skutečně od srdce. V mém případě většinou neexistoval rozdíl mezi Harry Morganem mimo kameru a před kamerou, především co se vztahů k ostatním týče. Gary pro mě byl jako syn, Loretta jako dcera. Ona, já a moje žena jsme měli ve zvyku trávit spolu sobotní odpoledne; Loreta vždycky přinesla šampaňské. Bylo to velmi vřelé přátelství. Jedinou výjimkou byl Larry Linville, kterého jsme měli velmi rádi jako herce a člověka, ale jakmile se přesunul na scénu a změnil se ve Franka Burnse, nikdo ho v lásce neměl; od skutečného Larryho Linvillea se velmi lišil. Byl v té roli fantastický.

Myslím, že osmá sezóna byla pro všechny posledním rokem líbánek. Kdyby Alan, Mike, Loretta a David neřekli, že už toho mají dost, M*A*S*H by běžel dodnes. Do začátku devátého roku se začaly objevovat první trhliny; desátý rok měl být poslední, a pak se rozhodli udělat ještě polovinu dalšího. Konečné rozhodnutí záviselo na Alanovi. Co se mne týče, já mohl pokračovat donekonečna. Byla to vynikající role a skvělý seriál.
Žádné komentáře