Stránky o seriálu M*A*S*H

Stránky o nejlepším seriálu MASH

Herci a jejich postavy

Loretta Swit-Margaret

Šťabajzna se za těch jedenáct let hodně změnila. Zpočátku se Margaret Houlihanová chovala, jako by muž byl jediná věc, která její existenci dokáže učinit plnohodnotnou a neviděla bohatství života samého. Za ta léta o hodně vzrostla její sebeúcta a Margaret si uvědomila, že už jen to, co dělá, co nabízí, má svou cenu. Řečeno zjednodušeně, přijala jsem za svou každou traumatickou změnu, která se s ní udála, a ponechala jsem si ji. Nic jsem nezahodila. Nešla jsem do další epizody, jako bych byla jiná postava v jiné hře. Margaret procházela neustálou změnou. Nikdy se nepřestala vyvíjet.

Jistě, některé věci se měnit nemohly. Musela zůstat jedním z antagonismů, protože na tom byl celý seriál postaven. Ve druhé sezóně jsme poprvé viděli, že je s Frankem nešťastná, a chce od života víc. Pak, někdy ve třetím či čtvrtém roce, v epizodě nazvané Sestřičky, se Šťabajzna ošetřovatelkám svěřila, jak je osamělá, protože má velkou zodpovědnost a kvůli tomu nemůže najít žádné přátele. Manželství a rozvod ji ovlivnily. Románek s Hawkeym v epizodě Kamarádi ve zbrani obě postavy změnil tak, že už se vůči sobě nechovaly jako soupeři.

Občas chodily dopisy od sestřiček, které v nich vyjadřovaly svůj vděk za to, že zdravotní sestra byla konečně zobrazena jako člověk, jako starostlivá lidská bytost. Co se diváků týče, myslím, že obvykle se ztotožňují přinejmenším s jedním či dvěma z nás. Byli jsme pro ně skutečnými lidmi, nikoli karikaturami.

Nelíbí se mi, když se lidé chovají, jak by Margaret byla jediná, kdo se za ta léta výrazně změnil. Ano, ušla dlouhou cestu. Právě u ní muselo dojít k největšímu množství změn. Když jsme začínali, byla postavou jako vystřiženou z komiksu. Žádná herečka by ji takto hrát nemohla. Ve druhém či třetím roce jsem se rozhodla pokusit se hrát ji jako skutečného člověka, inteligentním způsobem, dokonce i kdyby to mělo znamenat, že zkazím pointu některých vtipů. V první sezóně bylo nesmírně těžké vůbec definovat její charakter, tak byla jednorozměrná. V důsledku rozchodu s Frankem Burnsem povážlivě vyzrála s neúspěch jejího manželství ji naučil spoléhat na sebe. Mnohem pečlivěji si vybírala společnost a začala se k lidem chovat přátelštěji, například k Hawkeymu nebo B: J:, které předtím nemohla vystát. Snadněji se dokázala smát. Vždycky byla terčem vtipů; pak se jí žertíky začaly líbit, by dokonce se na nich sama podílela.

Kritice a divákům se všechny změny, jimiž Margaret procházela, velmi líbily. Jejich pozornosti samozřejmě neušly ani charakterové posuny ostatních postav. Margaretiny změny odrážely oproštění se od sexuálního škatulkování, které podle mne bylo velmi důležité, ale mne osobně nejvíc potěšila transformace, která se udála s plukovníkem Potterem. Byl to skutečný armádní typ, který se se svými podřízenými fantasticky sblížil. Pro mne jako by byl spíš otcem než plukovníkem. Klinger se bohudík přestal oblékat do ženských šatů; Radar byl dítě, které se z Koreje vrátilo jako zralý muž - a to bylo velmi vzrušující.

Margaretinými změnami byli všichni nadšeni a často jsem slyšela, jak říkají: "Ta je báječná!", jenomže celkově byl seriál založen právě na tom, že jsme se do něj zapojili všichni a všechny postavy do jedné se změnily. Jako by někdo mávl kouzelným proutkem. Hawkeye přestal být takový sukničkář; změnil se i B. J. Přestože zůstával naprosto oddaným manželem, měl poměr s jednou sester a musel zkoumat hodně věcí ve svém nitru.

Všichni jsme se ve svém uvažování řídili formulku "co kdyby". Co kdyby Šťabajzna a Hawkeye udělali tohle či tohle; co kdyby se Šťabajzna dala dohromady s Klingerem, co kdyby... spousta věcí nás nikdy nepřestávala pálit. Chtěli jste vědět, jestli když Hawkeyho a Šťabajznu necháme o samotě, jeden druhému skočí po krku, nebo se spolu vyspí. On obdivoval její vlastnosti; ona byla velmi atraktivní žena. Nemohlo uběhnout jedenáct let, abyste přitom nedostali příležitost vyzkoušet všechny možnosti... a nezapomeňte na ten vášnivý polibek na rozloučenou.

Všichni jsme dost těžce nesli skutečnost, že ve čtvrtém roce nás opustil Larry Gelbart. Chyběl nám po zbytek seriálu. Myslím, že na tom není nic špatného. Ano, i pak přišli skvělí lidé, jenomže my přece měli právo, aby se nám po něm stýskalo. Miloval nás natolik, že odešel teprve tehdy, když si byl jist, že se o sebe dokážeme postarat sami. Naše postavy byly do té doby již pevně vykrystalizované; byli jsme schopni pokračovat i bez něj.

Do desátého roku měla Margaret převážnou část nejtraumatičtějších změn za sebou. Většinou to byly změny emocionální. Celá léta milovala Franka; pak se zasnoubila a rozvedla a myslela si, že je těhotná; prožila románek s Hawkeym; prošla nejrůznějšími stadii osvobozeného procesu. Právě takové životní prožitky a osobní změny jsme se pokoušeli ukázat v rámci základní situace.

V desátém roce jsme již věděli, že jedenáctý bude poslední. Diskutovali jsme o tom, jak se lidé z podobně dlouhých seriálů vyrovnávají s jejich koncem. Nebyli jsme připraveni na tu obrovskou publicitu v jedenáctém roce. Všem nám šlo hlavně o to, jak se s naší situací co nejlépe popasovat. Vypadalo to na explozi - náš pohár přetekl. Museli jsme odejít z války; odejít z Koreje; nezbývalo nám nic jiného než vrátit se domů Neexistuje způsob, kterým bych vyjádřila, jaké to je. Vždycky si vzpomenu na písničku, kterou napsal můj přítel Fred Ebb - Byly to dobré časy. Jediné, na co jsem tehdy měla náladu, bylo zpívat si tu píseň: "Byly to dobré časy, ty nejlepší, bylo nádherné být tu s vámi.

Myslím, že za celých jedenáct let jsme neopakovali jediný z vtipů.

Ke své práci nikdo nepřistupoval rezignovaně a postojem typu: "Ach, to bude dobré." Všichni jsme se k ní stavěli jako k něčemu výjimečnému. Vždycky.

Nikdo nebyl sobec. Nikdo nikdy neřekl: "A co z toho budu mít?"

Každého rána jsme vstali a šli do práce a snažili se ze sebe vydat to nejlepší, co v nás bylo. Ty dobré časy, které jste viděli na obrazovce, nebyly předstírané. Láska, obdiv, úcta k sobě navzájem a k tomu, co jsme dělali - byly velmi skutečné. Drželi jsme spolu v dobrém i zlém."
Žádné komentáře