Stránky o seriálu M*A*S*H

Stránky o nejlepším seriálu MASH

Herci a jejich postavy

Mike Farrel-B.J.

"Měl jsem tehdy podepsanou smlouvu se studii Universal a také jsem měl natáčet jakýsi seriál pro Warner´s. Přečetl jsem si scénář; byl to průměrný televizní pořad. Dokonce si ani nepamatuju, jak se to jmenovalo. U takových seriál se komičnost automaticky předpokládá. Moc se mi to nelíbilo, a tak jsem tu roli odmítl. Když se mne producent zeptal proč, odpověděl jsem: "Není to M*A*S*H." Tím jsem nechtěl říct, že čekám na roli ve skutečném M*A*S*H, ale že M*A*S*H se do té doby stal synonymem kvality. A já tentokrát chtěl dělat něco, co by skutečně mělo úroveň, ne žádnou další obyčejnou situační komedii.

O něco později jsem se v novinách dočetl, že Wayne ze seriálu odchází, a docela mě to zaujalo, protože před rokem či dvěma mému agentovi kdosi volal s tím, že mají nějaké problémy ohledně smlouvy s Waynem, a jestli bych byl volný, kdyby mě potřebovali. Když jsem se dozvěděl, že definitivně odchází, napadlo mě, jestli mě vyhledají znovu.

S Waynem to byl dlouhý, pomalý proces, takže se ozvali až o celé měsíce později a chtěli, abych za nimi přišel a společně si o tom promluvili. Hned zkraje jsem jim dal najevo, že nehodlám nahradit Waynea v roli Trapera. Muselo by se jednat o zcela novou postavu. Traperem jsem být nechtěl. Byl jím Wayne a dělal to výborně a diváci jej v té roli brali. Ujistili mne, že to bude nová role, B. J. Hunnicutt, a že bude charakterově odlišná od sukničkáře Hawkeyho.

Vlastně to byl zatraceně dobrý pohovor. Zanedlouho se ozvali znovu a zeptali se, jestli bych byl ochoten podstoupit kamerové zkoušky. Nezapomněli mne ujistit, že se nejedná o prověrku mých hereckých schopností, ale že jenom chtějí vidět pár lidí na obrazovce společně Aldou, aby vyzkoušeli, zda mezi nimi je ta správná chemie. Rád jsem jim vyhověl. Vyzkoušeli nás čtyři a roli jsem nakonec dostal já. Skutečně z pekla štěstí.

Zkouška proběhla ve středu či ve čtvrtek. Zavolali mi v pátek, řekli mi, že jsem tu roli dostal a prý abych se v pondělí ráno hlásil v práci. Moc času nezbývalo. Jako další volal ze studia Alan, který chtěl vědět, jestli bychom se přes víkend nemohli sejít. Byli jsme se najíst v japonské restauraci u Yamashira a povídali jsme si spolu celé hodiny. Pak jsme šli k Alanovi domů a mluvili dál, až do časných ranních hodin - o tom, jaké by podle nás měly bát postavy, jak by měly spolupracovat. Poznávali jsme jeden druhého, oťukávali se, přesvědčovali se, zda jsme jeden druhému sympatičtí a jaký z toho máme pocit. Bylo to úžasné. Neznám moc lidí, kteří by udělali něco podobného. Za normálních okolností bych se prostě v pondělí ráno hlásil v práci a seznámili bychom se nad šálkem kávy.

Stačila chvilka povídání a nešlo si nevšimnout, jak hodně mu záleží na seriálu, který byl v případě potřeby ochoten postavit před sebe. Třebaže jsem, co se popularity týče, nebyl taková třída jako Alan, nehodlal jsem se upsat jako děvče pro všechno. Potřeboval jsem si být jist, že moje role bude mít svou váhu. Mělo se jednat od dvě rovnocenné hlavní postavy, přestože Alanova přece jen měla být důležitější. Od samého začátku bylo jasné, že se jedná o Hawkeyho show. B.J. však měl být pojat jako samostatná postava, ne jako Hawkeyho lokaj.

Ten víkend jsem byl hrozně nervózní. Traper byl divácky oblíbený, a stejně tak měli všichni rádi Wayna. Prožíval jsem neuvěřitelná duševní muka. Říkal jsem si, že ostatní mě budou nenávidět, protože jsem se mezi ně vetřel; že mne nikdy nepřijmou a že navždycky zůstanu mimo. Věděl jsem, že změny hlavních postav v seriálech nikdy neprobíhají hladce, takže jsem si nebyl jist, zda to vůbec vyjde, a říkal jsem si, že jestli M*A*S*H zkrachuje ve čtvrtém roce své existence, zapíšu se do historie jako kámen, který jej stáhl ke dnu.

Když jsem se v pondělí ráno dostavil na místo, hned jsem poznal, že všechno bude v pořádku. Trvalo to sice dva roky, ale den ode dne to bylo lepší.

Tam, kde jsem pracoval předtím, natáčení probíhalo následovně: "Tady je scénář, tamhle se postavte, teď si to vyzkoušíme." Když se jim na scénáři něco nezdálo, upravili jej za chodu - každý herec věděl, že to tak prostě chodí. Gene Reynolds byl jiný. Vždycky říkával: "Povězte mi, jak by se to líbilo vám," a myslel to skutečně vážně! Všichni herci spolupracovali, říkali věci jako: "Tahle řádku by byla mnohem lepší takto či takto" - herci vlastně sami tvořili dialogy. Na úkor svých textů vytvářeli mnohem lepší scénář!

Vždycky, když jsem byl před kamerou a vzhlédl jsem, viděl jsem, jak ostatní v malých skupinkách pracují na svých textech, vybrušují dialogy, každou scénu se snaží přivést k dokonalosti. Měl jsem pocit, jako bych se dostal do nebe! Něco takového ve vás skutečně dokáže vyburcovat to nejlepší. Všichni byli nenásilně vedeni k tomu, aby sáhli hluboko do svého nitra a vytáhli ty nejlepší za svých schopností.

Co se B. J. týče, ty první roky byly dost provizorní proces. Když jsme začali, vycházeli jsme prakticky z ničeho, ale dohodli jsme se, že ho budeme společnými silami vylepšovat. Mám-li jej srovnat s Hawkeym, řekl bych, že byl přímý, a právě to bylo zdrojem problémů. Pro autory přímý znamená přímý, takže si mysleli, že s ním nebude žádná legrace, a že člověka dokáže rychle znudit. Vedli jsme kvůli tomu hodně diskusí (nikoli bitev) a snažili se učinit jej méně předvídatelným.

Vždycky, když děj začal sklouzávat k nezáživnosti, měli ve zvyku poslat na scénu Alana, který vystupoval v roli jakéhosi spasitele. Říkal jsem jim, že tam mají také jiné chirurgy. Měl jsem pocit, že pro Hawkeyho je osobně urážlivé provádět kritickou operaci a pak svého pacienta opustit a odběhnout dělat něco jiného. Rozhodli jsme se nejít na to zhurta, ale hezky pomaloučku. Oba jsme byli profesionály a já si ohledně B. F. musel stát na svém, jinak tam žádný B. J. taky nemusel být.

Ten rok či sezóna, co přišel B. J., neznamenal žádný přelom, jenom v některých epizodách jsme se snažili proniknout hlouběji do nitra toho muže. Jiná cesta neexistovala. Vždycky jsme si našli způsob, jak dvě postavy oddělit od ostatních, pokoušet se dovtípit, co se bude dít, a tím se o nich dozvědět víc. Buď jdete do sebe, nebo ze sebe. Nechť slouží ke cti seriálu, že jsme se rozhodli jít ze sebe. Řešením není stále jen přivádět nové postavy nebo si zčistajasna odejít uprostřed týdne, protože už vás to nebaví.
Žádné komentáře