Stránky o seriálu M*A*S*H

Stránky o nejlepším seriálu MASH

Herci a jejich postavy

Wayne Rogers-Trapper

Po přečtení scénáře pilotního filmu, který se mi moc líbil, jsem se spolu s několika dalšími herci zúčastnil konkursu na roli Trapera. Ani nevím, co ti druzí byli zač. Nevzpomínám si, že bych o tom nějak zvlášť přemýšlel. Nikdy jsem si nemyslel, že Traper by se mohl stát hvězdou. Něco takového vlastně neočekával nikdo. Mezi herci nepanovala zášť či závist. Nikdo se nepokoušel uchvátit všechny texty pro sebe. Jeden jako druhý jsem se snažili odvádět co nejlepší práci a vydávat ze sebe maximum.

Říkával jsem Alanovi, jaké jsme měli štěstí, jaké štěstí měl Fox - a to o nás ještě nevěděl. Co kdybychom zjistili, že jsem naprosto neslučitelní lidé? Co kdybychom se vzájemně nenáviděli? Prostě jsme se všichni jednoho dne sešli na place a začali zkoušet. Možná jsem se nejdříve sešli u Geneho v kanceláři, už si nevzpomínám. Já a Alan jsem se viděli poprvé v životě. Naštěstí se ukázalo, že nám oběma jde o jedinou věc - o kvalitní práci. Ani jeden z nás nepatřil mezi ty, pro které je důležité, kde mají přidělené místo na parkovišti jaké jsou pracovní podmínky či jak velkou mají šatnu. On svou práci miloval. Já taky. Byla to prostě klika.

Když se zrodila myšlenka seriálu M*A*S*H, v žádném případě neměl být pojat jako nějaká monstrózní televizní show. Skutečně průlomovým byl tehdy seriál All in the Family. Právě díky němu jsme mohli natočit dílo typu M*A*S*H. Osobně se domnívám, že oslavencem by tu měl být seriál All in the Family.

Na první rok mám pár překrásných vzpomínek. Na místo natáčení jsme s Alanem jezdívali společně. Alan se vyžíval za volantem a věděl, že já naopak řídím velmi nerad. Vždycky mě buď vyzvedl u mě doma, nebo jsem přijel k němu. Po celou dobu jízdy na Ranč jsem se bavili o tom, co se nám v noci zdálo. Často to byly velice zamotané a prapodivné sny a my je rozebírali a snažili se dovtípit se jejich smyslu. bylo to opravdu báječné. Když zrovna neúčinkoval před kamerou, McLean byl tím nejlegračnějším člověkem, jakého jsem kdy poznal. Vždycky nás dokázal skvěle pobavit. Vzpomínám si, jak jednou měl v ruce plácačku na mouchy. v jednom okamžiku s ní míchal vejce, v dalším to byla síťka na motýly, za chvíli byl Indiánem, který pádluje v kánoi, pak se zas rozmachoval baseballovou pálkou.

Měl jsem ty lidi rád a miloval jsem svou práci, ale velice brzy mi začalo docházet, že můj čas není dobře využíván. Pokud jste četli knihu nebe viděli film, zajisté víte, že Traper byl hrudní chirurg. pak jednoho dne udělali hrudního chirurga z Hawkeyho. Vzali Traperovi jeho výsadní postavení, jeho identitu! Nevadilo mi, že se rozhodli udělat Hawkeyho důležitějším, ale nemuseli přitom oklešťovat moji postavu. Měli zachovat její důstojnost, držet se reality. Se mnou ať si pro mě za mě zacházejí, jak chtějí, ale celistvost postavy narušovat neměli.

Ten první rok tápali, snažili se najít cestu. Seriál musel nalézt sám sebe. Když se vyskytl scénář typu Major Fred C. Dobbs, sešli jsme se, abychom si o něm pohovořili. Podle nás to nebylo nic moc a během času se ukázalo že jsem měli pravdu. Ta epizoda nám připadala skutečně hloupá, jenomže společnost vysloveně trvala na tom, že musíme natočit určitá počet právě takových dílů lehčího rázu. Vždycky jsme vycházeli z toho, jaká seriál je a kam se ubírá. Myslím, že klíčem k pochopení je Larry Gelbart. Zpočátku psal hlavně skeče - ty byly jeho druhým živlem - a byl v tom nejlepší. Když si spolu sedli Mel Brooks, Neil Simon, Carl Reiner a ostatní, všichni poslouchali, zatímco Larry mluvil. Žádný z nich nedokázal uvažovat rychleji. Časem postupně začal místo těch svých žertíků psát skutečné scénáře. To byl jeden z nejmarkantnějších rozdílů po prvním roce. Mě osobně ty změny potěšili. Zárukou úspěchu a dlouhého trvání je závažná myšlenka, ovšem musíte být ochotni podívat se na ni také z druhé strany. Silná myšlenka diváky upoutá, ale nesmíme zapomínat ani na to, že se rádi smějí. Jsem přesvědčen, že právě v tom spočívá tajemství úspěchu.

Vztah mezi Hawkeym a Traperem se mi líbil. S Alanem jsme často hovořili o tom, v čem se od sebe tyto dvě postavy liší. Hawkeye byl přemýšlivější. Traper byl impulzivnější, zdálo se, že víc miluje legraci. A oni tu postavu s klidem vzali a manipulovali s ní, místo aby se snažili víc ji začlenit do děje.

Po třetí či čtvrté epizodě první sezóny jsem šel za producenty a řekl jim: "Mám dojem, že moje role je čím dál menší." Ano, zřejmě jsem paranoidní - jako ostatně všichni herci - ale měl jsem pocit, že se mě snaží odepsat. Víte, něco takového poznáte, Proto jsem se na rovinu zeptal, jaké se mnou mají plány. Vzpomínám si, jak mi Larry Gelbart odpověděl: !Víš, občas zpackáš text." A já na to: "Ano, trápí mě, že nevím, co se mnou bude, takže jsem se v poslední době nesoustředil jako obvykle." Larry psal takové ty svoje rýmující se vtipy a průpovídky a člověk musel přesně vystihnout načasování, jinak bylo po legraci. Museli jste se velmi těsně přidržovat textu. Věděl jsem to a snažil jsem se, aby ty jeho legrácky vycházeli.

Pokračoval jsem dál. Na čas se to zlepšilo, jenomže jsme natočili deset nových epizod a situace se opakovala. Šel jsem za nimi a rovnou jsem se zeptal: "Jaké se mnou máte plány?" Ti chlapíci se mi snažili věšet bulíky na nos. Já jim řekl: "Poslyšte, když jsem začínal, věřil jsem, že tenhle seriál se bude točit okolo dvou hlavních postav a jejich vztahu k McLean Stevensonově postavě, a pokud tomu tak není, mám na vaše problémy řešení. Stačí, když budu hrát v méně epizodách a budu do nich víc zapojen. Ušetří vám to peníze a nebude se vám zdát, že jsem časově nevyužitý, zatímco já s zbavím pocitu, že mě považujete za osla!"

Oni mě však ujišťovali, že to je nepřijatelné a že ve druhém roce to zas bude takové, jaké slibovali. A tak jsem zůstal, jenomže mě to emocionálně neuspokojovalo. Nedávno jsem měl roli v jedné hře. Ne sice hlavní, pouze vedlejší, ale moc se mi to líbilo. Nezáleží na velikosti role, ale na tom, co a kolik jste schopni do ní vložit. Můj čas je vzácný, takže se snažím využívat ho, jak nejlépe umím.

Navzdory změnám ve scénářích postava Trapera větší prostor nedostala. Začali jím manipulovat, jako by byl jen vedlejší postavou. Nezáleželo na tom, kdo ji hrál zda já, nebo "Chaim Kanipganop" - vyšlo by to nastejno. Nebyl využíván můj tvůrčí talent. Odcházel jsem velmi nerad. Víte, ti lidé mi přirostli k srdci. Zpět se raději neohlížím. Život běží dál.
Žádné komentáře