Stránky o seriálu M*A*S*H

Stránky o nejlepším seriálu MASH

Herci a jejich postavy

Willam Chrithoper-Otec Mulcahy

Vždycky jsem si myslel, že M*A*S*H je o kaplanovi v korejské válce, a Burt mi ustavičně musel připomínat, že tomu tak není, takže se za svůj zkreslený náhled omlouvám. V šestém roce jsem se na scénu vrátil poté, co jsem většinu pátého roku proležel s infekční žloutenkou. Naštěstí jsem se z toho dostal poměrně brzy, jinak by mě ze seriálu nadobro vyškrtli. Stalo se to ale v roce, kdy společnost Fox měla v plánu nějaký nový projekt venku na Ranči. Podle očekávání jsme Ranč už k dispozici dostat neměli, takže jsme všechny exteriéry natočili předem. Právě během natáčení interiérů na Stanovišti 9 jsem onemocněl. Mou roli museli přepsat, ale byl jsem už tak dobře zavedený, že mi zaplatili a mou postavu nevyškrtli. Osm měsíců jsem strávil připoutaný na lůžku, a kdyby natáčení probíhalo normálním způsobem, nikdy bych si nemohl dovolit být tak dlouhou dobu mimo, takže si myslím, že "někdo" nade mnou držel ochrannou ruku.

Do šestého roku už jsem hrál v každém díle, třebaže zpočátku jsem stálou smlouvu neměl, jak si každý myslel. Stejně jako Jamie jsem byl jen epizodní herec. Nakonec jsme se oba dopracovali ke stálým smlouvám. Já tu svoji dostal rok po něm, bylo to tuším ve čtvrté sezóně, a pak jim ještě zhruba rok trvalo, než ji opravili po stránce finanční. Neznamenalo to sice žádný skok kupředu, ale bylo milé, že mne platili stejně jako ostatní stálé herce. Ruku v ruce s tím šly i další výhody - místo na parkovišti - šatna. Předtím jsem se objevoval zhruba ve dvanácti epizodách za sezónu, v pátém roce jsem byl nemocný a od šestého roku už jsem účinkoval ve všech, což mne velmi potěšilo. Svědčilo to o skutečnosti, že mou postavu již považují za neoddělitelnou součást dění, i kdybych měl jenom postávat na sále nebo za celou epizodu pronést jedinou větu. Jako kněz musíte mít svou víru a nesmíte ji ztratit ani jako herec. Vždycky na mě zapůsobí, když vidím, jak na scénu přijde herec, odehraje pár řádek své role a udělá to dobře. V takovém okamžiku si pomyslím: "Panečku, to je paráda! Ten to ale umí!" Stačí podílet se maličkostmi, a odvedete-li dobrou práci, už malí nejste. Asi to bude znít otřepaně, když řeknu, že není malých rolí. Doufám, že Mulcahy na sebe upoutal pozornost i v té malé. Samozřejmě, raději mám větší role. V malých rolích však můžete krystalizovat a vyvíjet se, a právě to je skvělé.

Nikdy jsem otce Mulcahyho nepovažoval za anděla smrti na sále. Spíš naopak. Byl tam proto, aby přinášel útěchu. Na sále jsem na sobě vždycky měl tu purpurovou šerpu nebo štólu, aby bylo na první pohled patrné, že jsem kněz a co tam dělám. Pokud si vzpomínáte, otec Mulcahy ji nosil také ve filmu. To barevně odlišné pojetí se mi líbilo a vědomě jsem je prosazoval. Purpurovou jsem měl rád. Chtěl jsem pochmurnost na sále projasnit jinou barvou; a taky jsem se chtěl osobitým způsobem lišit od lékařů, z nichž někteří moji přítomnost na sále neschvalovali. Celkově moje postava působila velmi výrazným dojmem.

Od začátku jsem do své role chtěl dát maximum. Navštěvoval jsem kněze, především irské kněze v kostele u St. Timothyho, který najdete nedaleko studií společnosti Fox. Chtěl jsem se ve své roli kněze cítit příjemně. Seriál měl svého lékařského poradce, nikoli však církevního. Sám jsem se naučil, jak se křižovat, dávat požehnání, udílet poslední pomazání, ba dokonce odříkávat latinské modlitby. V knihovně jsem si prostudoval vládní záznamy o kněžském armádním sboru. Zjistil jsem, že to byli stejní lidé jako všichni ostatní, a že bych se tudíž měl vyhnout sebemenší snaze působit dojmem světce. Byl jsem ochoten zahrát otce Mulcahyho jakkoli, jen ne příliš zbožného. Svým způsobem velmi citlivě vyvažoval ztřeštěnost doktorů, aniž přitom docházelo ke vzniku antagonismů. Dokázal se na svět dívat jinak. Myslím, že představoval hledisko diváků. Ti možná často cítili podobně jako ok a bylo pěkné vidět, když to stejně prožíval někdo na place. Otec Mulcahy byl oddaný kněz a prostý člověk, jednoduše uvažující, ale intuitivní. Stejně oddaně jsem ho hrál. Co se ostatních týkal, respektoval jsem jejich pocity, ať byly jakékoli. Osobně jsem se chtěl vyvarovat přílišného množství náboženských vtipů. Byl jsem přesvědčen, že otec Mulcahy dokáže být zábavný, aniž po nich bude muset sahat. Narážku na bibli lze učinit co chvíli, ale kdyby Mulcahy při každém vstupu do místnosti poznamenal něco, co by diváky mělo opětovně upozornit na skutečnost, že je kněz, pro roli by to znamenalo nesmírnou zátěž, a stejně tak pro autory a pravděpodobně i pro diváky. Já chtěl, aby působil především lidsky.

Počínaje šestým rokem, postava se během let stávala čím dál vřelejší a sympatičtější. Přesto však zůstávala rozporuplná. V některých epizodách jsem měl malou roličku, v jiných větší. V hereckých přestávkách jsem si zvykl chodit za autory, kteří bez ustání pracovali, a předávat jim svoje nápady. Žádný z nich sice nikdy neuplatnili, ale měl jsem alespoň jistotu, že se mnou počítají.

Někdy mě docela mrzelo, když jsem viděl, jak věci, které podle mne mohl dělat otec Mulcahy, velmi dobře zastanou druzí, ale M*A*S*H byl tak skvělý, že bez ohledu na to, jak malá moje role byla, byl jsem rád, že jsem při tom. I když mne občas trápilo, co se před kamerou děje. V první epizodě šestého roku jsem měl pronést nějakou poznámku týkající se majora Burnse a Šťabajzny a měl jsem se chovat, jako bych nevěděl, že ti dva spolu měli poměr. Říkal jsem si, jestli tak naivní postoj vůbec dokážu zahrát. Rozhodl jsem se jít na to co nejprostodušeji , jako by se jednalo o vtip, protože lidé všeobecně předpokládají, že kněží na sex nemyslí. Přesto mi připadalo hloupé, že Mulcahy by měl být takový prosťáček.

Jinak šestý rok proběhl hladce. Myslel jsem, že mají v úmyslu dát víc prostoru postavě Winchestera, který by se eventuálně mohl stát středem romantického zájmu Šťabajzny. Říkal jsem si, že by to byl opak vztahu mezi Šťabajznou a Frankem a navíc, kdyby si jako vdaná žena začala něco s dalším lékařem, znamenalo by to zajímavý vývoj událostí. Zřejmě si se mnou zahrála moje představivost. Stejně si myslím, že to tak docela dobře mohli udělat.

Loretta v manželství moc šťastná nebyla. Myslím, že otec Mulcahy jí ve fázi rozpadu manželství mohl víc pomoci. Vždyť to byl on, kdo ji oddával. Podle mne mohli do některé z epizod začlenit scénu, ve které by se jí zeptal, zda může udělat něco pro záchranu jejího manželství. Ona však otce viděla spíš v plukovníku Potterovi než v Mulcahym.

Otce Mulcahyho sice nechali motat se kolem, ale jinak jeho postavě neumožnili růst a vyvíjet se tak, jak by mohla. Situace se zlepšila až po několika letech, kdy se stal celistvějším charakterem. Jedná se pravděpodobně o nejdéle účinkující seriálovou postavu. Je těžké zjistit, co jsou lidé s ohledem na víru a náboženství ochotni přijmout, a co ne. Mezi spisovateli a herci nenajdete tolik nábožensky založených lidí, jako je tomu v průměru po celé zemi, takže autoři si nejsou jisti, jak vůbec pro takovou postavu psát. Dokonce i jeho aktivity byly omezovány na ty, o nichž autoři byli přesvědčeni, že diváci je přijmou - například vedení sirotčince. Válku provázela celá řada propastných rozporů, ale tím my se nikdy nezabývali. Kaplanové trávili hodně času v pooperačních místnostech, avšak Mulcahy tam zašel zřídkakdy. Po většinu času popíjel kávu v kantýně, jako by neměl na práci nic jiného. Když jednou za čas přišel Sidney Freedman, hodně s pacienty mluvil, což podle mne docela dobře mohl zvládnout právě otec Mulcahy. Vlastně jsem nikdy nepochopil, proč tu postavu vůbec vymysleli. Při troše dobré vůle se mohla vyvíjet docela jinak.

Nicméně M*A*S*H měl vynikající štáb a ke všem se chovali stejně, jako bychom k sobě patřili. Žádný z nás neměl pocit, že M*A*S*H je jen pozadím pro uplatnění talentu toho či onoho herce. Myslím, že každá postava měla své vlastní zabarvení, svůj typický druh humoru. Humor otce Mulcahyho byl tu a tam nevyzpytatelný, což je můj vlastní druh humoru. Všichni jsem do textů vnášeli kus sebe sama. Především Alan měl svůj originální způsob, jímž dokázal slova textu, na papíře často tak bezvýrazná, podat skutečně nezapomenutelně. Jeho roli bych zahrát nedokázal. Nebyl bych schopen zahrát Jamieho roli a myslím, že oni by nedokázali zahrát mou.

M*A*S*H si bral na mušku množství závažných věcí. Udělali jsme spoustu vynikajících epizod a odvážili se na nové území. Právě proto se seriál stal klasikou svého druhu.
Žádné komentáře